Srpen 2014

Izrael - pokračování

9. srpna 2014 v 20:58 Cesty
Peníze - Dříve byly Palestinské skupiny finančně podporovány hlavně ostatními státy Blízkého východu. Ovšem v posledních dvou dekádách se tato situace mění, zejména od Mírové dohody z Oslo začaly přicházet velké sumy ze západních zemí. Je nutné zmínit, že do Palestiny tečou obrovské sumy peněz v rámci humanitární pomoci, také na budování infrastruktury, a i na platy státních zaměstnanců(4 miliony Palestinců mají 60 000 policistů). Vělká část peněz je přerozdělována zkorumpovanou PLO. Dnež už není největším dárcem Irán či Katar, ale samotná EU, která v letech 1994-2009 darovala Palestincům 4.26 miliardy euro[1] a to jde o EU jako orgán, nejsou započítány dary samostatných států. V roce 2013 EU darovala(včetně členských států) v různých programech do palestiny okolo 500 milionů euro[2]. Je těžké vyčíslit, kolik procent z této sumy jde na podporu terorismu (cena jednoho tunelu je odhadována na 3mil dolarů[3], rodina sebevražedného atentátníka dostává peníze, nákup zbraní atd.). Je fér také říci, že dokud Izrael neuvolní blokádu (a zavřené hranice, mimochodem i Egypt kvůli Hamasu zavřel svoji hranici s Gazou) tak se jen těžce postaví ekonomika Gazy na nohy.

Terorismus. Jak už bylo řečeno, drtivá většina ozbrojenců, rebelů, teroristů se rekrutuje z uprchlických táborů a nebo z palestinských území. Dnes se sebevražedné atentáty příliš nepoužívají, protože většina Palestinců nemá přístup na Izraelská území a také je tu maximální ostražitost. Dnešní taktikou jsou rakety, zejména rakety Qassam a pak razení tunelů. Rakety Qassam byly navrženy v Iránu tak, aby byly konstrukčně co nejjednodušší (nemají navádění a aktivní prvky pro řízení letu). Tudíž jsou dost nepřesné a tak se hodí jen na ostřelování měst.
Jako další smrtící zbraň se používají minomety, jsou skladné, za minutu ho rozbalíte, vypálíte smrtící granát do vzdálenosti až nekolika km a je hotovo. V neposlední řadě se teď stalo fenoménem razení tunelů, hlavně z Gazy. Není tomu dávno kdy se Hamás prokopal až do kibbutzu, v noci vylezla skupinka ozbrojenců a začala vraždit. Izraelci odhalili plán, kdy Hamás kopal 13 tunelů, některé již byly dokončeny. Po dokončení všech tunelů(do každého se vejde až 200 ozbrojenců) měli ze všech tunelů současně zaútočit, zajmout rukojmí v nedalekém kibbutzu, přivést je zpět do tunelu(to aby je Izraelci nemohli zničit) a pak přívést další a další bojovníky. Samozřejmě takovýto organizovaný útok by vnesl zmatek a masivní nasazení sil..PR body.

Jak dosáhnout příměří?
Izraelské podmínky:
- Odzbrojení Hamasu a konec útoků.
Podmínky Hamasu[4]:
- Stažení Izraelských vojisk a konec bombardování.
- Uvolnění námořní blokády a neomezené otevření hranic.
- Propuštění stovek vězňů.
- Rekonstrukce Gazy zaplacená OSN, peníze na rekonstrukce skrz Palestinskou vládu.

Toto jsou podmínky pro získání příměří. Pro nastolení trvalého míru Palestinci (záleží o jak radikální skupinu se jedná) požadují buď vybudování autonomního Palestinského státu dle hranic před Šestidenní válkou, či rovnou zrušení Izraele. Také požadují aby Izrael povolil návrat všem uprchlíkům, včetně těm do Izraele. Kdyby se Izrael vrátil do podoby před Šestidenní válkou, tak by byl v situaci, kdy je jeho hranice na moderním bojišti jen těžko ubranitelná.

PR válka. Hamas, jenž je vládnoucí silou v Palestině a hlavní bojovník, si je vědom Izraelské převahy. Jedinou možností jak dosáhnout svých cílů vidí ve využítí médií. Každý mrtvý civilista v Gaze, každá chyba Izraele musí být plně zmedializována, musí vyvolat soucit s trpícími Palestinci a musí přiživit antisemitismus ve světě. Nechci říkat kdo je dobrý a kdo je špatný, situace není černobílá, ale chci zmínit, že Izrael je nejdemokratičtější země na Blízkém východě. O míře demokracie v Izraeli si okolní arabské státy mohou jen zdát. V Izraeli mají Arabové naprosto stejná práva jako Židé či Křesťané. Arabové zde mají svoje politické strany, které jsou v parlamentu. Několik ministrů ve vládě jsou Arabové a i mají Arabského soudce u nejvyššího soudu.
Je důležité nezaměňovat Palestince za Hamás. Hamás je sice vládnoucí silou, ale neprezentuje vůli lidu. V posledním průzkumu se 70% Palestinců v Gaze vyjádřilo, že chtějí mír. 50% je pro "dvoustátové" mírové řešení[5]. Hamas se chová diktátorsky, potlačuje opozici a Palestinci se bojí proti němu otevřeně vystupovat[6].
Izrael používá svoje zbraně, aby ochránil svoje lidi. Hamás používá svoje lidi, aby ochránil svoje zbraně. Hamas otevřeně říká lidem, aby zůstali doma jako lidské štíty i přez varování IDF, aby dům opustili, že dům bude bombardován[7]. Když Hamas zajal Izraelského vojáka, Izrael ho vyměnil za 150 uvězněných teroristů, v jiném případě svého vojáka získali zpět za propuštění celé tisícovky Palestinců[8], takto si Izraelci váží svých lidí. Hamás ukrývá svoje zbraně v nemocnicích, školách atd. A odpaluje rakety z jejich bezprostřední blízkosti. Samozřejmě očekávají protiútok IDF, a když zemřou civilisté? Taky dobře, můžou to použít ve svojí PR válce. Tak jak se tomu stalo při bombardování školy OSN. Tato událost byla ve velkém prezentována ve světových médii a na Izrael se vznesla ohromná vlna kritiky. Co na tom, že v této škole Hamas ukrýval svoje zbraně, co na tom, že z jejího okolí pálil svoje rakety[9]. Co na tom že se IDF nejdřívě přesvědčila, že ve škole nikdo není a poté ještě pro jistotu zavolali řediteli, aby se ujistili, že tam opravdu nikdo není.

Světová média vedou negativní kampaň proti Izraeli. Jejich pokrytectví je ohromné. Jsem si jistý, že většina civilizovaných zemí by se ve stejném konfliktu chovala naprosto stejně, ne-li ještě hůře. Ale ono se hezky kritizuje takhle na dálku, že? Izrael má na své hranici několik milionů lidí plných nenávisti. Statisíce si přejí naprosté vymazání Izraele ze světové mapy a desetitisíce vedou ozbrojenou kampaň proti jeho obyvatelům. V Palestině dosud zemřelo několik tisíc lidí, a ve světě se na ulicích protestuje. Ale nevšiml jsem si, že by lidé nebo média věnovala takovou pozornost statisícům mrtvých v Sýrii, nebo občanské válce v Iráku, Lybii, Nigerii, Mali, Somálsku, Sudánu atd. Hamás a západní média se obzvláště vyžívají v reporážích s mrtvými dětmi v Gaze, ale nevzpomínám si, že bych viděl reportáž o tom jak Hamas využívá děti na stavbu svých tunelů, při kterých jejich děti umírají také[10]. Selektivní zpravodajství nám už neřekne, že než Izraelci bombardují dům v Gaze, nejdříve kontaktují zde žijící obyvatele aby utekli. IDF zapne sirény jako varování dříve, než odpálí své rakety, zatímco Hamas útočí bez varování a zpravidla na města, s cílem zabít co nejvíce civilistů. Izrael na hranicích s Gazou postavil nemocnici, aby zde mohl léčit zraněné Palestince a dokonce i obojovníky Hamasu[11]. Palestina dostává nejvíce finanční pomoci ze všech zemí na světě! A Izrael přesto denně dováží do Gazy tuny potravin jako humanitární pomoc[12].. Západ volá po míru, žádá Izraelce o složení zbraní. Izraelci se nikdy nepřestanou bránit, v jejich případě by to znamenalo otevření dveří nové genocidě.
Takže co bude teď? Pravděpodobně Hamas odpálí všechny své rakety v jedné velké salvě, aby ukázal ramena, čeho všeho je schopen a aby získal lepší vyjednávací pozici. Hamas se dostává do zoufalé situace, IDF se nechala slyšet, že tentokrát si na ně došlápne pořádně, a tak už je potřeba vyjednat příměří, je potřeba se přeskupit, přezbrojit a vykopat nové tunely. Hamas bude nadále držet své lidi jako rukojmí a sílící tlak ze západu možná udolá Izraelce ještě jednou. Bude příměří, rozdají se Nobelovky a za pár let se začne znovu.

Pokrytci ze západních médií budou nadálet napadat Izrael, tuto poslední demokracii na Blízkém východě a rozdmýchávat nepřátelské tendence proti této nám kulturně nejbližší zemi, která brání svoje právo na život. Jen je otázkou, Cui Bono?


Stojí za přečtení, např.:
! Son of Hamas - Mosab Hassan Yousef
The Six-Day War - Winston S. Churchill Jr.
The Palestinian Resistance - Gerard Chailand
Yasir Arafat - Thomas Kiernan
Hit Team - David Tinnin

[1] http://www.thecommentator.com/article/675/austerity_for_europe_increased_eu_aid_for_the_palestinians
[2] http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/4887226.stm
[3] http://www.idfblog.com/blog/2014/07/26/price-hamas-underground-terror-network/
[4] http://www.washingtonpost.com/world/middle_east/hamas-demands-for-cease-fire-and-israels-concerns/2014/07/29/e42644d6-1737-11e4-88f7-96ed767bb747_story.html
[5] http://www.washingtoninstitute.org/policy-analysis/view/new-palestinian-poll-shows-hardline-views-but-some-pragmatism-too
[6] http://www.breitbart.com/Big-Peace/2014/07/26/This-is-an-Offensive-War-An-Inside-Look-at-the-Campaign-to-Take-Down-Hamas
[7] http://www.palwatch.org/main.aspx?fi=157&doc_id=12019
[8] http://en.wikipedia.org/wiki/Gilad_Shalit_prisoner_exchange
[9] https://www.youtube.com/watch?v=zmXXUOs27lI&feature=channel_page
[10] http://www.jpost.com/Diplomacy-and-Politics/At-least-160-children-died-digging-tunnels-for-Hamas-369138
[11] http://unitedwithisrael.org/idf-opens-field-hospital-to-treat-injured-palestinians/
[12] http://mfa.gov.il/mfa/foreignpolicy/peace/humanitarian/pages/israeli-humanitarian-aid-continues-10-jul-2014.aspx




Izrael

9. srpna 2014 v 19:46 Cesty
Tento článek jsem napsal, abych vnesl trochu jiný pohled na situaci v Izraeli. Pohled trochu jiný než jak je prezentován většinou západních médii. Článek nemusí být úplně objektivní, moje názory jsou vesměs pro-Izraelské, ale to nevadí, však většina médii je proti-Izraelská.
Nejdříve se dočtete něco o Izraeli, jak to tam vypadá. Poté trochu historie a Arabsko-Izraelské války. Následně se zaměříme na terorismus, jeho financování a podoby. Mírové požadavky a v poslední řádě na selektivní média, věc, která mě trápí nejvíce.

Izrael

V ČR není příliš velké povědomí o Izraeli a jak to tu vlastně vypadá. Tento nedostatek se pokusím trošku pospravit alespoň krátkou charakteristikou.
Předně Izrael je židovský stát, ale žijí tu i další menšiny (20% Arabové). V Izraeli žijí Židé "papírový", Židé "religious" a Židé "orthodox". Židé "papírový", jak jim říkám já, májí v rodném listě napsáno, že jsou Židé a tím židovství pro ně končí, příliš svátky neslaví a nám jsou nejpodobnější, tato skupina je v Izraeli největší. Židy "religious" poznáte podle jarmulky (kippa) na hlavě a od ostatního obyvatelstva se příliš neliší, normálně platí daně, nastupují na povinnou vojenskou službu atd., více praktikují své naboženství. Židy ortodoxní (8% populace) poznáte podle úboru, že vypadají (slovy jednoho Izraelce) jako "tučňáci", mají copánky, klobouk, chodí v černém atd. (můžete se s nimi setkat i v Praze). Tento úbor nosí zhruba od 19. století. Ortodoxní Židé se úzkostlivě brání jakýmkoliv změnám a svoji kulturu,tradice a zvyky si drží již přes dva tísíce let. Žide ortodoxní nejsou v Izraeli oblíbení, protože nemusí platit daně, nemusí sloužit v armádě, většina nepracuje (50%) a další se celý život jen věnují studiu Tóry, ortodoxní rodina má i 8 dětí a celkově jsou s nimi potíže, například pokud při shabatu vejde voják v uniformě nebo nepatřičně oblečená dívka do čtvrtě ortodoxních židů, může se setkat i s plivanci a kamením. Ortodoxním židům nemůžete nic špatného říci, protože jste pak okamžitě označen za antisemitu a to je nálepka, kterou v Izraeli mít nechcete. Ortodoxní také mají ze stejného důvodu velký vliv na vládu a také jejich politické strany jsou často miskou vah při tvorbě koalic. Prakticky s kýmkoliv jsem mluvil, slyšel jsem výroky typu "ortodoxní vysávaj krev z Izraele", "Arabové s námi ani nemusí válčit, ortodoxní tenhle stát položej do 20let" (v loňském roce se celá třetina dětí narodila do ortodoxních komunit)... chci tím říct, že vůči ortodoxním Židům se ve společnosti zvedá velká vlna nevole.

Izraelci žijí v trvalém stavu poloválky, takže je tu zavedena povinná vojenská služba, pro muže 3 letá, pro ženy 2 letá. Plus každý muž musí každý rok odsloužit jeden měsíc v armádě (je tu zákon, že zaměstnavatel Vás kvůli tomu nemůže vyhodit z práce) a rezervisti se speciální odborností (paragáni, zpravodajci atd.) slouží měsíce 2 (2x 21 dní). Města jsou plná vojáků odjíždějící na/ přijíždějící ze základny či cvičení. Je to normální obrázek, kdy např. cestou Tel Avivem v každé ulici, na každé zastávce vidíte uniformy. Komu se libí uniformy, tomu se tam bude líbit, a v ČR se Vám určitě nestane, že si k Vám v autobuse přisedne Izraelská vojanda a vedle Vás si na sedačku položí samopal.
Kvůli všude přítomným vojákům je tu také mnohem menší kriminalita, Izrael je považován za jeden z nejbezpečnějších států na světě, kde není problém jít sám v noci po ulici. Důkazem mohou být v noci(!) stopující davy lidí vracejících se ze zábavy a to i v odlehlých místech na venkově. Obecně tu není problém se stopováním, stopuje se palcem dolů. Z autobusové zastávky jsem to měl do hostelu 2km a nikdy jsem to celé neušel pěšky, vždy někdo zastavil. Lidé jsou tu vstřícnější a z pravidla není problém se domluvit anglicky (a dnes i Rusky). Izraelci se moc neliší od ostatních "jižanů", jsou velmi přátelští, mají v oblibě černý humor (často žertuji o genocidě, zabíjení, pronásledování...ovšem asi nemusím připomínat, že tyto témata byste neměli otevírat jako první) a také nejvíce vtipů o židech uslyšíte právě v Izraeli. Jelikož Izraelci nastupují v 18 letech na 3 letou službu do armády, dá se říci, že jsou proti Českým vrstevníkům o trochu vyzrálejší. V Izraeli je vyšší životní úroveň než v ČR, tzn. že je tu i dráž a to minimálně o 20-30% (jídlo klidně i 2x-3x dražší), dokonce i Němci a Nizozemci si stěžují, že je tam draho. Také je tu vysoká daňová zátěž, daně se platí takřka ze všeho.

Historie
Koncem 19. století byly formulovány myšlenky Zionismu a jednou z hlavních ideí bylo vybudování Židovského státu. Samosebou se všichni obrátili na Blízký východ, na starodávnou Judeu. Vznikli sbírky na podporu osadníků a tak se první rodiny vydaly do tehdy ještě Osmánské říše (přelom 19./20. stol.). Skupovali půdu a místní si mnuli ruce nad zisky z prodeje "pouště". Osadníků přibývalo, byl založen Tel Aviv a první kibbutzim. Také docházelo k velké rekultivaci půdy. Na místě kibbutzu (kde jsem byl) byla na začátku 20.století jen bažina a nikdo v okolí nežil (východní břeh Sea of Galilee). Osadnící tuto bažinu koupili, vysušili, vystavěli zavlažovací systém a dnes se kibbutz honosí plantážemi a na 500 lidí žije z vývozu tun banánu, manga, datlí atd.
Po první světové válce a rozpadu Osmanské říše byla Brity na tomto území vytvořena Britská Palestina. V této době začaly sílit nacionalistické tendence zde žijících Židů a Arabů. Po druhé světové válce OSN (1947) zamýšlela rozdělit Britskou Palestinu na dva státy - Izrael a Arabský stát.
Tento plán vyvolal občanskou válku mezi zde žijícími Židy a Araby. Nutno řící, že Arabům připadla většina severní části podél řeky Jordánu, která je mnohem úrodnější než pouštní jížní část země plánovaná pro Izraelce. To ale Arabům nestačilo, chtěli vše, chtěli celou zemi pro sebe a tak po vyhlášení samostatnosti státu Izraele (1948), byl druhý den Izrael napaden okolními Arabskými státy(Egypt, Jordánsko, Sýrie, +Irák) a občanská válka se přetavila ve válku o přežití. Vítězný Izrael zabral ještě 60% z plánovaného Arabského státu. Jordánsko dostalo do správy Západní břeh Jordánu (který v 50. letech anektovalo) a Egypt si přivlastnil pásmo Gazy - žádný Arabský stát nebyl vytvořen. Mimochodem během této války Československo poskytlo Izraeli mnoho vojenského materiálu a techniky. Bez této pomoci by pravděpodobně Izrael válku nevyhrál.
V 60. letech sílily proti-Izraelské nálady v okolních arabských státech. Byla vytvořena Palestine Liberation Organisation (PLO), která začala Palestinský odboj. Egyptský prezident Nasser odmítl uznat stát Izrael a věřejně vybízel k jeho zničení. V roce 1967 Nasser vyhostil mírové pozorovatele OSN ze Sinajského poloostrova (hranice s Izraelem) a uzavřel vjezd do Rudého moře pro Izraelské lodě (ochromení dodávek ropy - 90% Izraelského importu šlo skrz přístav Eilat v Rudém moři). Později Arabská koalice (Egypt, Sýrie, Jordánsko) vedená Egyptem začala mobilizovat a přesouvat jednotky k Izraelským hranicím. Dle obranné doktríny Izraele bylo rozhodnuto o preventivním útoku - Šestidenní válka.

Po vítězství v Šestidenní válce Izrael zabral "nárazníková pásma" - část Golanských výšin, Západní břeh Jordánu, Gazu a Sinajský poloostrov. Zde je nutné podotknout, že Izrael kromě značného územního zisku získal i "pátou kolonu" v podobě 1 milionu palestinců v Západním břehu. Zhruba 300 000 Palestinců ze Západního břehu odešlo/uteklo do sousedního Jordánska. Je těžké řící jestli z obav z represí a nebo kvůli slibům PLO, že brzy bude nový konflikt ve kterém Arabové vyhrají, zničí Izrael a Palestinci se budou moci navrátit do svých domovů vedle již neexistujícího Izraele. Nicméne konec Šestidenní války je jeden z důležitých mezníku, který budeme sledovat. Velká masa lidí opustila své domovy a utekla do Jordánska, kde byli uvrženi do uprchlických táborů, jenž se později staly líhní teroristů. Drtivé vítězství Izraele a hlavně obsazení dalších území bylo vnímáno jako zbytečná agrese a okupace. Toto napětí se později přetavilo do Yom Kippurské války (1973) kdy Sýrie a Egypt opět zaútočily na Izrael z cílem dobýt ztracená území zpět. Yom Kippurská válka byla delší a mnohem krvavější neboť Izraelské nejvyšší vedení pozdě a nedostatečně reagovalo na hrozby. Obranná doktrína byla postavená na myšlence, že zpravodajské služby dokáží varovat alespoň 48hodin před útokem, během kterých se Izrael stihne zmobilizovat. Izrael Yom Kippurskou válku vyhrál, ale za cenu zbytečných ztrát a tak se veřejnost začala pídit proč vedení selhalo a proč byl Izrael zastižen nepřipraven. Nepřipravenost Izraele byla alarmující, protože před společným útokem Egypta a Sýrie Izraelské vedení získalo od špiónů kompletní válečné plány, ale po debaklu v Lillehamerské aféře se obávali, že jde jen o provokaci, o pokus vyvést Izraelce v omyl a znemožnit je.
Po Šestidenní válce se ocitlo mnoho Palestinců v utečeneckých táborech v Jordánsku a Lebanonu. Sice zde byla pomoc OSN, ale asi si můžeme představit, že podmínky k životu v takovém táboře nejsou nijak dobré. Utečenecký tábor je z principu postaven na přechodnou dobu a taky tak to tam tak dnes vypadá, jako ve slamu země třetího světa. Jordánsko nebylo na takový příliv utečenců připraveno, tato malá země s již existujícím Palestinským obyvatelstvem by musela absorbovat statisíce dalších Palestinců, kteří by zvrátili demografii Jordánska a tak drželi Palestince v utečeneckých táborech. Dnes zde vyrůstá již třetí generace, ve špatných podmínkách, bez státní příslušnosti, plni nenávisti a beznaděje. Arabové drží Palestince v utečeneckých táborech již celá desetiletí, a to zcela cíleně, aby je mohli využívat jako politickou zbraň, aby mohli ukazovat prstem jak je Izrael zlý. Král Hussein, beduinského původu, se obával přílivu Palestinců a netrvalo dlouho, než začaly z Ammánu operovat první teroristické buňky. Král Hussein se stavěl proti Palestinské agresi a také se nechtěl nechat vtáhnout do další války s Izraelem, kvůli obavám z dalších územních ztrát. Později dokonce začal s Izraelci tajně spolupracovat na zlikvidování Palestinských teroristů, a Izraelské tajné služby mu na oplátku několikrát zachránili život varováním před atentáty. V Září 1970 se pokusili Palestinští fedayeen-i (ozbrojení dobrovolníci) a PLO o převrat, následně Král Hussein nařídil loajálním beduínským jednotkám útok na tyto ozbrojené skupiny a také na utečenecké tábory. Tísíce Palestinců bylo vyhnáno z Jordánska. V jednom táboře dokonce jednotky stříleli na neozbrojené utečence a tento incident dal vzniknout teroristické skupině Black September jako vzpomínku na tuto událost. Black September se rekrutoval hlavně z Fatah-u a pokračoval v bojích s Jordánskou armádou i po stažení PLO.
V roce 1978 Izrael vrátil Egyptu Sinajský poloostrov i přesto, že během předešlých let zde investoval ohromné prostředky do výstavby infrastruktury a nových osad.
V témže roce zaútočily gerily PLO z jížního Lebanonu. Izrael reagoval invazí do jížního Lebanonu s cílem zničit základny PLO. V roce 1982 se opakoval naprosto stejný scénář.

První Intifáda(povstání) 1987-1991-1993
Druhá Intifáda 2000-2005.
Během těchto povstání docházelo k otevřeným střetnutím mezi Palestinci a Izraelskou armádou. Také je pro toto období typické posílování vojenské přítomnosti v oblasti.



Organizace:
Palestine Liberation Organization (PLO, 1964) - Byla založena s cílem vytvoření Palestinského státu. Navenek reprezentuje Palestince a do jisté míry zastřešuje i další organizace. Po dlouho dobu své existence byla označována za teroristy. Dnes jsou spíše umírnění (uznali existenci Izraele). Yasser Arafat byl jejím vůdcem po dlouhých 25let až do jeho smrti (2004).
Fatah(1959)- Největší a nejsilnější frakce uvnitř PLO, založena Arafatem. Hlavně nacionalisti. Po dlouhou dobu byl Fatah dominantní silou Palestinské politiky, ale v roce 2006 Hamas vyhrál volby a převzal iniciativu v Palestinské politice.
Black September(1970) - Po masakru v Jordánském uprchlickém táboře vznikl odštěpením z Fatahu. Teroristi. Stojí například za masakrem na Mnichovské olympiádě.
Popular Front for the Liberation of Palestine (PFLP,1967) - Marxisti-Leninisti, revolucionáři. Druhá nejsilnější frakce v PLO. Nacionalisti, zastánci tvrdé linie a "jednostátového" řešení konfliktu (vymazání Izraele). Začali s únosy letadel.
Democratic Front for the Liberation of palestine (DFLP,1969) - Vznikla odštěpením z PFLP. Více se soustředí na ideologii Marxismu-Leninismu. Bývala třetí nejsilnější frakcí v PLO. Dnes již na ústupu (ve volbách získali 3%)

Hamas(1987)- Vznikl odštěpením od Muslimského Bratrstva. Protiváha Fatahu. Islámští radikálové. V roce 2006 vyhráli volby díky všeobecné nespokojenosti s PLO a jejím zkorumpovaným vedením. Dnes je to dominantní síla na Palestinské scéně. Drtivou většinou světa označováni za teroristy. Stojí za většinou dnešních útoků na Izrael. Hamas neuznává existenci Izraele a je proti "dvoustátovému" mírovému řešení. Jedinou pro ně přijatelnou možností je jeden stát, pod Palesinskou správou, od "řeky Jordánu k Středozemnímu moři". V zakládající chartě Hamasu je jakon jeden z cílů zničení Izraele.. "zahnat Židy až do moře".
Islamic Jihad Movement in Palestine(1979) - Radikální skupina, vznikla odštěpením od Muslimského bratrstva. Má na svědomí více jak 30 sebevražedných bombových útoků. Neuznávají stát Izrael. Je to malá skupina ale v poslední době získává na síle. Často operují na vlastní pěst a útočí i přes dohodnuté příměří.

Palestinci. Tento název tu široce používám pro zjednodušení, ale dá se o něm polemizovat. V daleké historii Palestinský národ nikdy neexistoval. Palestina byl jen zeměpisný pojem a v Palestině žili střídavě arabové,židé,křesťané atd.. Národní identita Palestinců jak se prezentují dnes, se začala vytvářet až ve 20. století. Jako Palestinci byli nazývání všichni obyvatele Britské Palestiny včetně Židů, ti ale později vytvořili Izrael a zbytek arabského obyvatelstva se postupně začal formovat do dnešní podoby Palestinců.
Yasir Arafat- Asi nejznámější figura palestinského hnutí. Zakladatel Fatahu a dlouholetý vůdce PLO. Z počátku neuznával existenci Izraele, ale později(1988) svoje názory zmírnil. V roce 1994 získal Nobelovu cenu míru za Mírové dohody z Oslo(1993). Během svého působení ve vedení centralizoval PLO a soustřědil moc do svých rukou (v důsledku jeho smrti bylo PLO dočasně paralizováno). Arafat měl několikrát možnost "získat více"(samosprávu, částečnou autonomii) pro Palestince, ale tím by ztratil ,jako vůdce odporu, část vlivu. Tato persóna za dobu vedení PLO nashromáždila 1.3 miliardy dolarů na svých účtech v zahraničí.

Mahmoud Abbas - Dnešní prezident Palestiny a člen Fatahu. Přesahuje své funkční období a tím je neuznáván Hamasem. Abbas přesunul svoji rodinu do Jordánska, ne ze strachu z Izraelců, ale ze samotných Palestinců. Jeho majetek se dnes odhaduje na 100 milionů dolarů.

Khaled Mashal - Vůdce Hamasu a jako takový nejmocnější muž v Palestině. Vládne z bezpečí své vily v Kataru. Některé zdroje uvádí jeho majetek až na 2.5 miliardy dolarů, které prý nakradl z fondů